Zcela ojedinělé místo v léčbě nemoci zaujímají biologické léky, které jsou velmi účinné a ovlivňují všechny aspekty tohoto onemocnění, tzn. působí jak na bolesti v zádech, tak tlumí zánět periferních kloubů, ale ovlivňují i záněty šlach, snižují množství očních komplikací, a mírní i lupénku nebo střevní zánět, pokud jsou přítomny.
Indikováni k léčbě těmito přípravky jsou pacienti, kteří mají aktivní nemoc hodnocenou pomocí skóre ASDAS (Ankylosing Spondylitis Disease Activity Score), případně skóre BASDAI (Bath Ankylosing Spondylitis Disease Activity Index) a dále zvýšenou hodnotu C-reaktivního proteinu (CRP). Měli by mít v anamnéze rovněž dokumentované selhání konvenční léčby v minulosti. Konkrétně to znamená u pacientů, kteří trpěli záněty malých kloubů, selhání léčby sulfasalazinem, dále selhání léčby opichy a nedostatečnou účinnost nejméně dvou NSA podávaných v plné dávce po dobu jednoho měsíce. Biologická léčba je podávána v centrech biologické léčby. Je relativně bezpečná, ale může vyvolávat alergické reakce, lokální nežádoucí účinky při vpichu, lehce zvýšené je riziko infekcí. Před podáváním biologické léčby by také měla být vyloučena přítomnost infekce, latentní tuberkulózy, zánětu jater a nádorových onemocnění. Biologická léčba účinkuje relativně rychle, ale bohužel při jejím vysazení dochází ke vzplanutí onemocnění, takže je nutné počítat s dlouhodobou aplikací, u některých pacientů i celoživotní. Při dobrém účinku je někdy možné dlouhodobě snížit dávku podávané biologické léčby a snížit tak riziko nežádoucích účinků. Mechanismem účinku biologické léčby je blokáda tumor nekrotizujícího faktoru (TNF). Dostupných je pět preparátů, přičemž infliximab může být podáván formou nitrožilních infuzí nebo podkožních injekcí, adalimumab, etanercept, golimumab a certolizumab jen formou podkožních injekcí. V současné době mají indikaci léčby i další tři přípravky s jiným mechanismem účinku, tzn. léčiva, jejichž mechanismem účinku je blokáda interleukinu 17 (IL-17) - sekukinumab, ixekizumab a bimekizumab. Jejich účinnost na bolesti pohybového aparátu je přibližně stejná jako efekt léčby blokující TNF. Silně ovlivňují kožní syndrom u lupénky, ale naopak nepůsobí pozitivně na střevní zánět a na uveitidu; střevní zánět mohou někdy i zhoršit. V současné době je v ČR možné podat jen sekukinumab, u ostatních 2 léků se předpokládá hrazení v nejbližší době.
Další skupinou léků jsou tzv. cílené syntetické léky, které nejsou vyrobeny biologickou cestou. Mají ale částečně podobný způsob funkce jako biologické léky – zasahují do procesů přenosu signálu v buňkách a tlumí odpovídavost na zánětlivé působky i jejich tvorbu. Výsledkem je potlačení aktivity zánětu a tím i pokles bolesti. Nazývají se také inhibitory JAK (Janus kinázy), podle látky, kterou v buňkách utlumují. V léčbě AS se využívají tofacitinib a upadacitinib. Vzhledem k tomu, že jsou novými léky pro AS, jsou u nás podávány až potom, co předcházející biologické léky selžou. V současné době je v ČR možné podat jen upadacitinib, u tofacitinibu se předpokládá hrazení v nejbližší době.
Pokud pacient trpí přetrvávající bolestí a léčba NSA je u něj nevhodná, je možné podat čistá analgetika, která však mají slabší účinek než NSA. Naopak u extrémně silných bolestí je možné přechodně podat i opioidy.
Jediným imunomodulačním lékem, který je účinný u ankylozující spondylitidy, je sulfasalazin. Je však účinný pouze u forem AS, jimiž trpí pacienti, kteří mají také zánět periferních kloubů (nikoliv jenom bolesti na páteři). Je to lék bezpečný, ale je nutné pravidelně kontrolovat krevní obraz a provádět jaterní testy. Sulfasalazin může také ovlivňovat spermatogenezi, a proto u mužů chystajících se na koncepci je lepší léčbu tímto přípravkem na dobu tří měsíců přerušit.
Chronická léčba glukokortikoidy u ankylozující spondylitidy nemá prokázanou účinnost při systémovém podávání, jen výjimečně je možné je podat na krátkou dobu k přemostění velké aktivity onemocnění. Glukokortikoidy se ale doporučují k lokálním opichům jednotlivých kloubů nebo šlachových úponů.
Léčba axiální spondyloartritidy (axSpA) musí probíhat i během těhotenství a po porodu (kojení), aby se předešlo zvýšení aktivity onemocnění (spjaté s riziky pro matku i dítě). Farmakologickou léčbu axSpA během těhotenství a při kojení vždy vede revmatolog. Je nutná mezioborová spolupráce mezi revmatologem a gynekologem. Během těhotenství musí být léčba AS upravena. Některé preparáty nejsou vhodné po celou dobu těhotenství, jiné pouze do určitého týdne, eventuálně pouze v určitém trimestru. Některá nesteroidní antirevmatika mohou být užívána během prvního a druhého trimestru, od 32. týdne těhotenství však musí být léčba všemi nesteroidními antirevmatiky přerušena. Po porodu, při kojení, mohou být některá nesteroidní antirevmatika opět zavedena do léčby. Z léčiv modifikujících průběh onemocnění může být v omezené dávce během těhotenství podáván sulfasalazin (maximálně v dávce do 2 g/den), během kojení může být sulfasalazin podáván. Některé preparáty biologické léčby mohou být podávány do 20. týdne, resp. do 32. týdne těhotenství, jeden přípravek pak dokonce po celou dobu těhotenství. Jiné preparáty nesmějí být užívány vůbec. Proto je nutné před plánováním těhotenství probrat svou léčbu s revmatologem.
